Britští domovarníci vaří český ležák podle Budvaru

Oyster Boys Brewing Co. je britská domovarnická dvojka, která si doma vaří pivo, pak ho před kamerou ochutná a poctivě oznámkuje. Bez pozlátka, s hromadou smíchu a s upřímností, jakou má jen kamarád u stolu. Tentokrát se po dlouhé pauze vrátili k várnici a sáhli po receptu, který nám je hodně blízký: český světlý ležák The Bridge, který napsal Radim Zvánovec, globální ambasador Budvaru, pro sérii Brew With You britského obchodu The Malt Miller.

Co je za receptem

Podle popisu pod videem jde o 23litrovou várku z plzeňského sladu Weyermann Bohemian Pilsner s trochou dextrinového sladu, chmelenou jen českým chmelem Most a kvašenou ležákovými kvasnicemi. Cíl: 4,5 % alkoholu a 28 IBU, chuť po medu a čerstvě upečeném chlebu. A hlavně jedna pořádná dekokce – kus rmutu se odebere, povaří a vrátí zpátky.

Co ve videu uvidíš

• jak cizinci prožívají první povedené dekokční rmutování (a že se to dá zvládnout i doma),
• hodnocení vzhledu, vůně, chuti, ceny i pitelnosti – každý zvlášť a s komentářem,
• stesk po pořádném českém čepování s bohatou pěnou,
• a jednu velkou poklonu českému ležáku od lidí, kteří pivo opravdu milují.

Krátký přepis videa

• 0:04 — Kluci jsou zpátky po zhruba roce bez vaření. Nový dům, nová garáž a plán udělat z ní pořádnou domácí pivovárnu.
• 1:00 — Představení piva: The Bridge, recept na český ležák od ambasadora Budvaru.
• 1:49 — Vzhled. Jeden by si přál boční výčepní kohout, aby mohl natočit „pořádné české“ pivo s hustou pěnou. Lehký zákal nikomu nevadí – připomíná jim nepasterizovaný Budvar z jednoho baru.
• 3:52 — Dekokce v praxi: zhruba 7 litrů rmutu ven, dvacet minut vařit, vrátit zpátky a pokračovat. Tentokrát bez rozlití po kuchyni.
• 5:30 — Vůně: chlebnatost, kořenitost, trávovost. „Přesně to, co bych od stylu čekal.“
• 6:55 — První lok, chvíle ticha a smích. Chuť popisují jako chleba s medem, jediná výtka padne na trochu vyšší nasycení.
• 8:00 — Pivo je teprve dva týdny staré. Kvasilo pod tlakem, takže bylo hotové dřív, než říká recept.
• 9:30 — Smutná vzpomínka na starý fermentor, který po nehodě s vroucí vodou už nevydržel pořádný tlak.
• 10:15 — Známky za chuť: 9,5 a 10. „Desítka nepatří mně, ale Radimovi.“
• 11:30 — Cena: podle jejich počtů kolem 70 pencí za pintu. A pitelnost? Ležák má 4,5 %, takže jasná desítka – „tohle bych pil celý den“.

Co si z toho odnést

• Dekokce zní děsivě, ale je to „jen“ vaření kaše v hrnci – a pivu dá znát.
• Český ležák nemusí být křišťálově čirý, hlavně ať má chuť a pěnu.
• Kdo chce zkusit dekokci ve větším stylu, ať mrkne i na Brity, kteří vaří ležák trojím rmutováním.

Uvařil sis vlastní ležák a chceš ho natočit doma jak v hospodě? Sáhni po pivním setu s lahví a redukčním ventilem, případně po samotné lahvi CO₂. Pěnu už si dotočíš sám.